Historie severolondýnských derby

Kdo by snad vůbec nevěděl, co znamená výraz severolondýnské derby (dále North London derby), mám tu pro vás stručnou odpověď - označení North London derby se vztahuje na ostře sledované zápasy mezi Arsenalem a Tottenhamem. A jak rivalita vznikla se dozvíte níže.

Vůbec první zápas mezi těmito dvěma soky se datuje k 19. listopadu 1887, kdy se Arsenal ještě nacházel v Plumsteadu (Greater London) pod názvem Royal Arsenal. Jelikož je to nějakých 122 let nazpět, určitě pochopíte, proč bylo utkání o 15 minut zkráceno - sluníčko se schovalo za stavu 2:1 pro Tottenham. První prvoligové derby se odehrálo 4. prosince 1909. Kanonýři utkání zvládli 1:0.

Tehdy nebyly kluby ještě v takové rivalitě, jako tomu začlo být v roce 1913, kdy se Arsenal přestěhoval z Manor Ground v Plumsteadu na Highbury, které bylo vzdáleno pouze šest kilometrů od White Hart Lane. Oba týmy se tak staly blízkými sousedy, čímž se začínala projevovat nesnášenlivost k druhému.

První ostřejší severolondýnské derby je připisováno k 22. srpnu 1914, kdy je Tottenham v první lize, Arsenal hraje druhou nejvyšší soutěž na Ostrovech. I tak ale Kanonýři přátelské utkání na White Hart Lane vítězí 5:1.

Důležitá část historie severolondýnského derby se odehrála v roce 1919, kdy vedení fotbalových lig v Británii řešilo poněkud zajímavě sestupy a případné postupy. První liga mohla být obohacena o dva kluby, a tak tehdejší zastupitelstvo uspořádalo zasedání klubů, ve kterém se mělo o dvou postupujících rozhodnout pomocí hlasování. 19. Chelsea bylo umožněno v první lize zůstat. Druhým týmem na možný sestup byl poslední Tottenham - ten buď mohl zůstat, nebo měl být nahrazen Barnsley, které bylo třetí ve druhé lize, ale do boje o postup se zapojil i Arsenal, ač byl na šesté pozici druhé nejvyšší soutěže. Nakonec se ale objevila chyba a Kanonýři skončili pátí.

Po nedorozumění vyhlásil prezident anglického fotbalu a předseda představenstva Liverpoolu John McKenna výsledky hlasování, kdo že půjde mezi top-kluby na Ostrovech. Pomyslnou anketu vyhrál právě Arsenal s osmnácti hlasy, Tottenham dostal pouze osm hlasů, dále Barnsley pět, Wolverhampton čtyři, Nottingham Forest tři, Birmingham City dva a jeden hlas obdržel Hull City. Kanonýři tedy byli na úkor Kohoutů vybráni do první ligy. V Anglii se také šuškalo o tom, že tehdejší předseda Arsenalu Sir Henry Norris nějakým způsobem hlasování ovlivnil, ale nikdy nebylo nic prokázáno. Rozzuřené vedení Tottenhamu se tedy muselo smířit s druhou ligou. Jedenáct let před tímto ''konfliktem'' se ale i Spurs dostali trochu rozporuplně o soutěž výše. Ze sedmé pozice v kontinentální soutěži postoupili do druhé ligy, tentokráte na úkor Queens Park Rangers.

V sezoně 1919/1920 se Kohouti probojovali zpátky na vrchol, to už byla situace mezi nimi a Arsenalem dosti vyhrocená. Od r. 1913 se odehrálo první North London derby 15. ledna 1921 na White Hart Lane, kde domácí uspěli 2:1. Další vypjatá situace nastala v září 1922. Tehdy musel být duel odehrán za zavřenými dveřmi (bez fanoušků - pozn. red.).

Počet severolondýnských derby se mezi lety 1928 až 1933 a 1935 až 1950 snížil, protože oba celky hrály odlišné soutěže. Po druhé světové válce se situace mezi Arsenalem a Tottenhamem trochu uklidnila, Kohouti mohli hrát svá domácí utkání na White Hart Lane, zatímco Highbury bylo využíváno britským letectvem a následně bombardováno.

Od roku 1950 byla sezona 1977/1978 až dodnes tou jedinou, kdy oba týmy nehrály stejnou soutěž. Novodobá historie přinesla boje o titul přímo v bitvách o severní Londýn, nebo se mezi Arsenalem a Tottenhamem odehrávala pohárová finále, a také si oba kluby křížily cesty do dalších fází turnajů. Stejně jako u většiny je neodmyslitelná fanouškovská rivalita, kdy se příznivci toho či oného klubu různě škádlí. Jsou dokonce i rodiny, kde část fandí Arsenalu a část Tottenhamu. V tomto případě se, ať už sourozenecká či manželská, láska při North London derby maže.

Jedním z nenáviděných hráčů na White Hart Lane je Sol Campbell, který z Tottenhamu v roce 2001 přešel na Highbury. Od místních fanoušků dostal přezdívku ''Judas'' (v překladu Jidáš - pozn. red.).